Přidat odpověď
Tady se směšují dvě věci.
Který přístup je správný? No pro mě spíš ten tvůj, demokratický a otevřený.
Ale jak k těmto věcem přistupuje společnost?
Většina rodičů má touhu, aby dítě uspělo v rámci společnosti, vzdělalo se, mělo práci. Takže, u kterého dítěte je pravděpodobnější, že tím systémem projde? To, které je zvyklé na úplně jiný přístup nebo to, které se konfrontovalo už v dětství sem tam s nějakým pitomcem ve škole a které ví, že když pitomcovi "nedá" tak samo nedostane (třeba dobrou známku, když si ji zaslouží)? A vždycky i v sebevyspělejší společnosti na pitomce narazí a je potřeba vědět, jak s tím zacházet, lepší je, když se to naučí už v té škole než když kvůlu tomu vyletí z vysoké školy nebo z práce. Jo, bude ze sebe moci mít dobrý pocit, to ano ono to přece dělá správně. V individuálních případech samozřejmě může třeba podnikat, převzít podnikání po rodičích atp., ale rodič většinou neví co bude chtít dělat a s čím se bude potýkat. Ale nechci to zase generalizovat, lidská psychila dost pružná.
Předchozí