Neumím posoudit, jestli je domácí vzdělávání pro děti na druhém stupni zrovna vhodné, chybí tam asi ta socializace, která je taky důležitá, ale možná v nějakých specifických případech ano. Ale nevím, moc do téhle problematiky nevidím.
Co mi vadí, a to hodně, je snaha státu čím dál tím víc zasahovat do rodiny. Nařizuje, jak se mají děti vzdělávat, kde se mají rodit, kdo zůstane s dítětem doma, do kdy je rodič povinen adoptovanému dítěti sdělit tuhle skutečnost a nejspíš milion dalších věcí, které by si měla rozhodnout výhradně jenom ta rodina.