Nějak nesrovnávám, beru celej totáč jako hodně špatnej divadelní kus, ve kterým jsem naštěstí nemusela hrát moc dlouho, ale pár výživných vzpomínek mám.

1. Spolužačka, kterou na pietním aktu sešvihala skupinová vedoucí pionýrským šátkem za to, že ho "zneuctila". (Tolik generací prolévalo krev za to, abyste ho mohli nosit... atd., řvala jak Macura na Rychtáře, skutečně lahůdka!) Zneuctění spočívalo v tom, že si ho uvázala "na babku" a hrála si... na babku.
2. Měření obličeje divnými kleštěmi kvůli míře na plynové masky.
3. Pásmo k výročí Února, kde jsem recitovala něco o vločkách sněhu na Gottwaldově čepici.
4. Zdravice pionýrů, za který jsme dostávali tatranky a jednou propisku.
5. Cvičení CO (pytlíky na rukou a nohou).