Když jsem odstavovala svoji dvouletou dceru, nejdřív jsme to spolu probraly. Asi pro ni byla vlastně novinka, že ne všechny děti ještě v tom věku pijou mlíčko od maminky. Dobré bylo, že to viděla na vlastní oči - pila už je večer před spaním, spaly jsme tehdy jinde než doma pohromadě s jinými lidmi a viděla, že jiné děti to mají opravdu jinak. Začaly jsme plánovat, že až nebude večer pít mlíčko, budeme si místo toho číst pohádku. Zašly jsme slavnostně koupit knížku, nechala jsem ji vybrat. Pak jsme to uskutečnily - vlastně se rozhodla sama. Dcera, taky velká citlivka, plakala, ale byla tak nějak rozhodnutá a kupodivu nežadonila, vzala to jako hotovou věc. I když já jsem trpěla a bývala bych se možná nechala i ukecat.
Ale my měli dost času, nebylo to ze dne na den ani se už nekojila tak intenzivně.