Nemám k tomu daleko. Trochu rodové prokletí - doma se pilo dost, hlavně v té linii po meči, bylo to přece normální, tolerovalo se to, dotyčný byl přece jinak fajn. Vím, jak moc jednoduché je sáhnout po lahvi něčeho ostřejšího, když je ouvej. Vím, jak je příjemné posedět si s kamarády v hospodě, tlachat o pitominách, "bavit se" a "bavit ostatní", když doma na mě čeká sakra velká kupa nedodělané práce a nedořešených problémů. Stačilo by málo a pěkně v tom lítám. Ale neudělám to. Kvůli svým dětem. Zkazila bych jim život. Chtějí mít fajn mámu - a tou alkoholička nikdy nebude. Kdo zažil svoji mámu našrot, tak ví, o čem mluvím.