Já se přiznám, že chuť přijít s nějakým kuriozním fantastickým pohádkovým vysvětlením mám jen někdy. Takže bych asi řekla, že vlaky nečurají. Snad dítěti tohle kompenzuji jinak. Jo a na vyýšlení blbinek mají tatínka, často musím věci uvádět na pravou míru.

Dcera, když jí byly asi dva a půl, dostala od dědy celou sušenou hrušku i se stopkou. Přišla po chvilce za ním, drží ji opatrně za tu stopku a „Dědooo?“ „No, copak je?“ „Dědo, ta je mrtvá?“