V těch písečných zemích(žádné pěstování), kde mužové odjížděli na bojovat a obchodovat (aby přežili), bylo mnohoženství zárukou, že se jejich sémě někde ujme a že se ty ženský po dobu jejich nepřítomnosti o sebe postarají. Je to dané přírodními podmínkami. V Himalájích nepříznivé klima řešili opačně, jedna ženská plus dva chlapi (povětšinou bratři). Jeden šel do údolí pro obživu, trvalo mu to půl roku, druhej byl zatím doma, ženy žijící v této nadmořské výšce měly problém s plodností a následnou péčí o dítě, příliš dětí umíralo. Takže dvoumužsví zajišťovalo větší šanci, že se něco ujme a přežije. A také, že té ženské někdo pomůže.

V postpřírodní Evropě se nově bavíme o citech a lásce, je to pěkné, nicméně vzhledem k ekonomické soběstačnosti je rodina i s věrností na ústupu.