Ježek a jablíčka jsou o něčem jiném.

Zas jiné je i to mlíčko - to kočky rády, ale nedělá jim dobře (nejen ony, hodně dospělých savců je po mlíku jak divá, ale nedělá jim dobře).

A Mauglí - ano, klidně řeknu taky, že ve skutečnosti nebude umět mluvit - určitě ne jako člověk. Ale jeho příběh svým způsobem vlastně taková velká metafora.

Děti dokáží - tedy i dospělí, když chtějí - v mysli udržet obojí, mašinku-bytost i lokomotivu-stroj. A totéž s Mauglím. Od zářícího rybníka k Mauglímu vychovaného zvířaty v džungli vedou schody, mezi Pravdou o tom, že mašinky jsou mrtvé stroje a Nepravdou o živých mašinkách je propast, podobná, jako mezi Nepravdou o zlomeném srdci, protože je to orgán, který má sotva co společného s pocity a nedá se zlomit, a Pravdou o tom, že jde ve skutečnosti jen o chemické procesy mezi neurotrasmitery, což si, v důsledků vědomí si vlastní existence, mylně vykládáme jako "smutek" a "pláč".