Sovětský svaz se do války nevložil, ale byl napaden, což je rozdíl. Původně měli s hitlerovským Německem pakt o neútočení, s Němci si taky rozdělili Polsko... Zemí, která mohla stát mimo, možná ne WW II, ale mimo dění v Evropě, byly USA. Nebýt jejich pomoci, tak by nás "neosvobodil" Sovětský svaz. Jak jsem psal, Američané mohli osvobodit Prahu o měsíc dřív, bylo tu zbytečně plno mrtvých, ale Stalin to tak nechtěl, plány měl jiné.

Jinak lépe bylo poraženému Německu, které okupovaly USA a další západní státy než osvobozenému Československu, kde hned po osvobození vládli komunisti, nejdřív skrytě, po únoru 48 zcela zjevně. Únor nebyl puč, ale jen se mocensky obsadily zbytky, kde to ještě dřív neměli pod kontrolou komunisti plně. Beneš byl po válce jen Stalinovou loutkou, případně loutkou Gottwalda.

Nemám nic k položení věnců na hroby padlých vojáků Rudé armády. Jenže jejich památku diskreditoval právě totalitní režim, které ji ideologicky zneužíval. Pokud šlo o řadové občany, tak byli prostě odvedeni, bojovali za svoji napadenou zem, v tom byla věc v pořádku. V pořádku nebyly Stalinovy úmysly i praxe, "osvobozené" země se staly satelity Moskvy, napůl to uhrálo Rakousko (asi proto, že Hitler byl Rakušan a oni se připojili k Německu dobrovolně), které mělo demokracii a povinnou neutralitu.

Chlastačka na velvyslanectví agresivní mocnosti, která jen zneužívá památky padlých, to je něco jiného. A ke třeba vidět v kontextu. Po třeba zač. 70. let tu nikdo neuctíval padlá z první sv. války, přestože zde měli padlé na každé malé vesnici. Přitom ti vojáci bojovali za Rakousko - tedy zlou = poraženou mocnost. A teprv se nesměli uctít padlí legionáři, přestože právě ti se zasloužili za vznik Československa. Tehdy jsme od r. 1918 byli méně vzdáleni než dnes od konce války druhé. Vůbec se nesmělo mluvit o osvobození Plzně Američany, ani o padlých západních pilotech. Ti byli líčeni leda jak v majoru Zemanovi - zloduch, který škodí státu, bývalý západní pilot.

Mezi náma, na hrobu svého otce (rodiče rozvedeni) jsem v životě nebyl, hrob, kde je zbytek rodiny, tak jsem taky pár let nenavštívil. Přitom jsem ty nejbližší měl rád, často si i vzpomenu. Důležitější je vzpomínka v srdci a ne zapálené svíčky či každý týden nové květiny na hrobu. Tu ruští padlí, oni by už stejně nežili, krom pár devadesátiletých, tehdy mladých mužů. Nevidím důvod donekonečna se stejnou intenzitou připomínat jejich památku. Asi jako dnes neřešíme, kdo padl u Bílé hory. Bohužel tu silně vadí, krom ideologického vytloukání kapitálu z těch padlých ruskými vládci, i to, že Rusové tu byli donedávna jako okupanti a i dnes, co tu dlouhodoběji žijí, tak jsou s nimi špatné zkušenosti. Padlí němečtí vojáci, tak mnozí nebyli grázlové, ale donuceni k účasti ve válce, ke konci války sotva odrostlé děti, nějací 15, 16 letí kluci. A uctívá někdo památku zavražděných odsouvaných Němců po válce? Šlo hlavně o ženy, děti či starce, ne o vojáky? Těch obětí bylo fakt hodně, nešlo o padlé vojáky, ale o zmasakrované nevinné lidi.