Ani v mém případě soudkyně nechtěla řešit domácí násilí a v rozsudku se nakonec objevily rozdílné názory..
Přesto, že jsem dávala mezi důkazy roky staré maily, kde jsem známým psala o násilí, nikde se neprobíraly - soudkyně je "přešla".
V manželství jesm nidky nešla na policii - brala jsem to jako svůj úděl a povinnost manželky krýt manžela, jako fakt, že by mě společnost odsoudila, že si někde stěžuji apod.
Jakmile jsem od manžela odešla - napadení jsem ohlásila, byly vyfoceny i modřiny - ale soudkyně prohlásila - to se nepočítá, to bylo již po vašem odchodu.. Policie vše zaprotokolovala, nafotila - ale protože jde o osobu blízkou, manžela - neřeší se na policii jako trestný čín, ale předává se na Město přetupkové komisi - tam si ex pozvali a musel zaplatit pokutu - jim, nikoli mně - ze vzteku pak malé nepřidal na školní výlety a vše jsem tahla finančně já.. Z města mi přišel dopis - o té pokutě.. ale že by se třeba měl omluvit... nebo že byla projednána závažnost tohoto jeho chování - ne.. nic..

Víc jak rok jsem chodila k psychologovi do poradny - byla to nadace co poskytuje pomoc týraným ženám - i když jsemto několikrát uváděla, nikdo ho ani nekontaktoval.. nic.. žádná snaha do případu vnést světlo, jen snaha to ukončit a nechat nás - hlavně mě, uvláčet časem...

Tedy doopravdy z mého pohledu - tato společnost násilí na ženách řešit nechce a nebude a pokud ženu chlap nezabije, nedožene k sebevraždě -- tak to nikoho nezajímá a vše se zamete podkoberec, hlavně, aby se uzavřel spis.

A za mou osobu - po třech letech jsem doopravdy něměla sílu bojovat za pravdu a souhlasila se vším, hlavně, když už bude konec a budu mít od toho člověka pokoj...