Moje tchýně ještě radící větu začíná slovy, "nechci ti radit, ale ...". A já na to nic nebo "za chvilku". Občas řeknu "myslíš
"? No a tak ten občasný kontakt přežiju. Dlouhodobě by se to nedalo. Jednoznačné, ne, není potřeba, díky za starost, nepomáhalo. Má jen polohu "podle mýho" nebo uraženost vybíjející si na komkoliv i dětech, že "ona nesmí nic, a my víme všechno nejlépe".