"Když se budu tvářit mile a dělat vše po jeho, bude to vše ok.." - to je právě ono,ten kámen úrazu u něj;jak nejsem psycholog,odhaduju to na velký psychicý problém jeho osobnosti,je si vlastně sám se sebou velmi nejistý,nevěří si a tak vyžaduje po tobě bezpodmínečnou oddanost a poslušnost;takhle by mohl zacházet a očekávat tyto věci jen od neživé loutky,která nemá vlastní rozum.To je ti snad jasný.
Nevím,co by bylo pro vás dva nejlepší - jestli mu rovnou nenavrhnout konzultaci s psychologem/psychiatrem,říct mu,že není normální jak se chová a pokud se léčit odmítne,tak že s ním končíš ty v zájmu zachování svého zbytku duševního i fyz.zdraví?A prásknout dveřmi - třeba se karty obrátí a bude to on,kdo začne dolézat a doprošovat se o odpuštění?
Špatně se radí takto na dálku,když do toho člověk více nevidí,ale někde začít musíš a co nejdříve.