Taky myslím, že jedináčky často lze poznat (jistěže ne vždycky). A není to ve zlém, bývají často schopnější ve společnosti dospělých, bývá vidět, že je na ně upřená plná pozornost rodičů i ve smyslu výchovy a rozvoje schopností a tak, zdaleka to nebývají "rozmazlení fracci" (někdy teda jo, ale rozmazlené fracky lze "vychovat" i ze dvou či více dětí, pochopitelně). Taky na ně ovšem často dopadají v plné síle a nerozděleně rodičovské ambice.

Bývá ale poznat, že v rodině nemají žádnou konkurenci v tom smyslu, že se nemusí prosazovat mezi sobě rovnými v rámci rodiny. Obecně myslím, že sourozenci jsou do značné míry jedinečnou přípravou pro partnerství, kterou plně nenahradí ani vztahy s vrstevníky ve škole či mimo školu, protože tam se děti mnoha situacím dost snadno vyhnou, doma se nějak vyřešit musí.