Tylity:
přemýšlela jsem, jak odpovědět na Tvé otázky:
- kdykoli jsem pracovně třeba týden pryč, každý den mi volá a ptá se, jestli ho miluju a jestli mi chybí a ubezpečuje mě, že já mu chybím hrozně moc (u mě je to tak, že mám klid a odkývu mu to, ale na návrat se netěším, vzpomínám si na doby toho, kdy jsem ho milovala a dělala všechny ty věci, které popisuješ),
- takže se dá říci, že na mě myslí pořád, protože mi často volá a tohle říká (mě to teď spíše dusí),
- na otázku, zda jsem se cítila s ním uvolněně a měla jsem radost, že jsme spolu (ne, protože jsem v depce, jen koukám a nemám energii, necítím se v žádném případě uvolněně a žádnou radost jsem neměla už ani nepamatuji),
- on si povídat chce (prý se na mě nemůže dívat, jak se trápím a ptá se proč a já nemám sílu a srdce mu to říci, pořád se k tomu odhodlávám a nemůže to ze mě vypadnout), možná i proto, že se bojím, že jak by to vyslechl, že zase začne ten kolotoč,
- můj manžel nikdy nádobí nemyl (sdělil mi už při vstupu do manželství, že mytí nádobí nesnáší a že to dělat nebude, že mi radši koupí myčku), když se vracím ze služební cesty, obvykle první, co dělám, je to, že mě čeká sebrat nádobí z celého bytu, je to naschlé a hodinu to pak myji, protože mi to vadí,
- můj manžel nikdy neuklidil (on je dost čuně), byly doby, že už jsem nemohla, jak jsem pořád po něm uklízela (on mi řekl, že nejsem tolerantní), takže uklízím vesměs jenom já (je pravda, že tak jednou za dva měsíce vysaje byt (ale jenom proto, že vidí, jak uklízím a já mu řeknu na rovinu, prosím tě, můžeš vysát?), sám od sebe nikdy neuklízel (nedávno se mě ptal, jak se myje záchod a sprchový kout, že to neumí),
- nakupovat jezdíme na můj popud a obvykle nákup uklízím já (někdy mi pomáhá),
- nevaří (umí jen jedno jídlo a to uvaří tak jednou za tři měsíce),
- řekl mi, že mu vysluhuji (že prý to mám v krvi), jenže mě to unavuje a to dost,
- květinu mi nekoupil už ani nepamatuji (na narozeniny mi řekl, že to nestihnul a to máme květinářství asi 100 m), ale jinak mi dá i drahý dárek občas (třeba na Vánoce mi dal 20 tisíc, ať si zařídím věci, co potřebuji ve firmě),

Problém je v tom, že já už nevím, jak funguje normální vztah, já jsme v tomhle zajetém zvyku tak dlouho, že už je pro mě těžké rozeznat, co je normální a co ne.

Jinak na peníze je krkavý (on nám spoří přece na ten náš dům), už si představuji tu zlatou klec. Já jsem vydělávala půlku manželství více. Teď už ne, protože podnikám a zařizuji si firmu a on to těžce nese a peníze mi často vyčítá. To mě hodně ponižuje. Když jsem já vydělávala více, nikdy jsem tohle nedělala a nikdy mě to nenapadlo.

Třeba si to přečteš a napíšeš mi k tomu něco..