Mám tak špatnou paměť na obličeje, že na ulici nepoznám vlastní rodiče jinak než podle oblečení. Ani sebe nepoznám na starých fotkách... Z tohoto důvodu možná taky působím nevychovaně, protože spoustu "známých" lidí nepozdravím. Nicméně mám 6. smysl a většinou poznám z pohledu těch lidí- úsměv, oční kontakt atd..., že je "znám" a pak zdravím. Nejhorší je, když si někoho fakt výrazného (výrustky v obličeji, jizvy atd)zapamatuji a pak nahlas pozdravím a on mi neodpoví, cítím se pak hrozně trapně. Takové lidi pak pozdravím ještě parkrát, ale po vícečetném opakování jednosměrného zdravení z mé strany už pak i já přestávám....

Další skupina, kterou zásadně nezdravím, jsou ti povýšení lidé, kteří mi na pozdrav odpovídají ahoj a tykají mi, ačkoli jsem už dávno dospělá.... A opravdu se nejedná o lidi, kteří by mě znali od dětství, ale o takové ty nafoukance, kteří si myslí, že když mají děti v cca mém věku...