Přidat odpověď
Jenže ono se při posuzování díla musí, bez ohledu na vlastní pocity, oddělovat dílo od autora. Marx jako člověk dvakrát sympatický nebyl, ani jako manžel a otec, což je dostatečně známo.
Vztah k dělníkům je zase jiná kapitola, dělníci mu mohli smrdět, podstatnější ale je, že žárlil na své konkurenty ve vedení mezinárodního dělnického hnutí, kteří měli skutečně dělnický původ, ale především: vadila mu jejich znalost problémů, s nimiž se dělníci a hnutí potýkalo - které sám znal spíš zprostředkovaně, a v pokročilejším věku už jenom silně zprostředkovaně. Nicméně z dnešního pohledu, i když ve své době tím nejspíš dělnickému hnutí uškodil, to už je jenom politická historie, svým významem nepříliš odlišná třeba od sporu o Národní divadlo.
Za třetí - jeho odborné dílo. Ať už byl Marx jakýkoli, co se týče jeho filozofických, ekonomických a dalších tezí nemůžeme argumentovat jeho morálním profilem, ale vždy pouze odbornými argumenty. Marxovy teze mají děr dost a dost. Inspirativními se staly hlavně jeho kratší práce, které některé myšlenky spíš nastiňují a dovolují je rozvíjet, zato třeba Kapitál je poměrně nesourodý. Ve všech dílem, krátkých i dlouhých, je silně patrné, že si nedělal moc hlavu s odbornou stránkou svojí argumentace, fakta, kterými své teze podkládal, si často libovolně vybíral, vytrhával z kontextu, nebo dokonce přizpůsoboval.
Přesto dokázal být nesmírně inspirativní - dílem díky svým postřehům, z nichž některé neztratily dosud platnost, dílem díky tomu, že v podstatě nabízel obecnou teorii "všeho", generální vysvětlení smyslu dějin a lidské existence, a dílem proto, že jeho umění své myšlenky logicky a přístupně podat často vysoce převyšovalo odbornou stránku jeho díla. Byl dobrým řečníkem a uměl i dobře psát, ale měl zkrátka problémy s koncepčním uvažováním - možná to bylo dáno i jeho životním stylem, každopádně, podstatné jsou výsledky.
Předchozí