Musím říct, že uplně rostu u ségřinýho přístupu k výchově- nelez tam, spadneš- leze dál- znovu, nelez tam- popisuju případ, kdy to není na vážnej úraz, nebo na zabití....dítě spadne a začne řvát ona ho začne oprašovat, mazlit atd...... .... a on si samozřejmě dělá dál co chce....

Můj pohled výchovy- nelez tam, spadneš... leze dál...- nelez tam!!! Leze dál- takže pokud nehrozí, že by se zabil, nebo hodně zranil, suše konstatuju, OK, až spadneš, tak neřvi... většinou to stačí a rozmyslí si to, pokud ne a opravdu spadne- řeknu mu vidíš, můžeš si za to sám, neměl si tam chodit.... ale rozhodně nelituju...

Pokud jde o zdraví, nebo dokonce o život samozřejmě zasahnu tím, že ho chytim, sundám odnesu pryč a už ho tam, nepustim i kdyby prosil- až budeš poslouchat, tak tě tam pustim...(lezení na prolejzačky, na stromy atd....) Důslednost je v tom, že když řeknu dneska na tuhle prolejzačku už ne, tak ho tam opravdu ani za 20 minut nepustim....ani když poprosí....