To mě Terezo uklidňuje, že za tři roky to bude lepší! Mám totiž pocit, že právě teď je to úplně nejhorší, oba kluci začali vstávat o půl šesté ráno, ten půlroční navíc odmítá přes den spát jinde než v kočárku, to znamená, že je musím oba obléct (asi hodinový maraton, já jdu obvykle bez rukavic nebo bez kapesníku, protože hlídám, jestli kluci mají všechny plínky, punčocháčky, šály, rukavičky...), prcek během dvou minut spí jak dřevo, ale zůstáváme venku, protože ten starší by asi nepochopil, že když jsem ho hodinu honila po bytě a oblékala ho (zatímco on se zase svlékal), půjdeme po pěti minutách zpátky domů. Navíc začínáme prcka přikrmovat, takže Kryštof se začal příšerně vztekat a dělá problémy s jídlem - chce stejný brindák jako má brách a stejné jídlo jako má brácha. Takže Sebastíka nekrmím podle jeho hladu, ale pouze když Kryštof spí, aby neměl jídlo spojené s bráchovým řevem. Prostě jsou zlatí, ti moji raubíři!
Klára