No, kambalo, kousek jiným směrem - řešení, které já pokládám za "přátelské manželství" nebo "rodičovské partnerství" (čili to, co tu michalovi radíte) jsem v mnoha rozvodových debatách tady nahazovala a vždycky to je za pokrytectví a následují tuny rad typu "jenom šťastná matka znamená šťastné děti", "bylo by dusno a děti by to poznaly" - zkrátka "rozveď se a děti si střídejte / půjčujte". A i když vím, že u michala je na tom jedno dítě špatně, tak myslím, že i zdravé děti si zaslouží ohled a určité sebepřekonání se dospělých.

A mimochodem - to teda ne na tebe, jsem ráda, žes napsala jasnou námitku vůči alči na to její "chlapi to maj jinak", které mám taky za pěkný žvást - pořád se tu řeší ta žena, jak toho má plné kecky, ale to předpokládám má michal taky.

Nepochybuju, že kdyby byly role prohozené, dostalo by se "michale" značné podpory; takhle se hodně vytahuje, že manželka k tomu určitě má důvod a tak... no, jistě má, ale nevím, co na tom už teď michal vyřeší.

Můj osobní pocit je, z toho všeho, co jsem tu od michala četla, že tenhle vztah už se do "respektujícího spolubydlení" nepřehodí, je tam příliš mnoho emocí (a myslím, že ta manželka by to akorát odskákala depresemi, ke kterým má, pokud si pamatuji, zcela pochopitelný sklon). Těch křivd z obou stran je příliš, IMHO to chce čas a odstup, osobně jsem dost studená a dokážu držet emoce na uzdě, ale v jejich situaci by to přivodilo žaludeční vředy i mně... a zase jiné hledisko je, že pokud se jeden z těchto dvou rodičů složí, bude to fakt pro ty děti hodně blbé.

Hledala bych druhý byt (v současné chvíli pro manželku, protože michal je teď už nějakou dobu ta více pečující osoba), s důrazem na nejnutnější příslušenství kvůli dítěti (výtah apod.), investovala bych všecky v této chvíli ještě společné úspory do přizpůsobení toho bytu.

(Kdyby sem psala ta manželka, tak té bych asi poradila rozmyslet si důkladně, jaké řešení chce, a dál postupovat podle toho, kdo si ona myslí, že by měl mít děti v péči. Ale to by vydalo na román)