Ta dvouapůlletá stávkuje. Celý den křičí, nenechá mě ani 5 sekund v klidu kojit - buď do té malé žďuchá a tahá ji, nebo cloumá se mnou, a při tom vyluzuje tak příšerné zvuky, že se lekám i já, natož ta malá. Té jsou teď tři měsíce a naprostý nedostatek spánku přes den vyřešila po svém - přestala se v noci úplně budit. Napráskne se ve 20:30 večer (až ta první usne, to pak kojíme snad hodinu) a spí do 6 hod. rána (kéž by to tak vydrželo). Na což ale okamžitě zaregovala ta starší, nechce večer chodit spát, a když tak jedině s křikem nebo totálně zničená - a navíc ráno začala vstávat v 5:30, asi aby si mě pro jistotu stihla zarezervovat jako první. Má už takový repertoár triků, jak upoutat pozornost, že nezkušený ihned naletí, a její pokusy vlastně navazují v přímém sledu jeden za druhým celý den - od předstírání, že ji něco bolí, že někde uvízla, že nemůže kousat, že s něčím nemůže pohnout, atd. až po přímé vytváření krizových situací (přiskřípnutý prst ve dveřích, "kakání" přímo uprostřed pohovky, atd.), kdy prostě NEJDE nic jiného dělat, než položit tu malou a jít ŘEŠIT (vše samozřejmě za jejího nepříčetného křiku). Takhle se spolu "bavíme" od rána do večera a do děje je vtažen každý, kdo k nám vstoupí ...