Jak to tady tak čtu, myslím si, že máš naprosto normální dítě. Některé děti jsou živější, jiné klidné. Živější dítě prostě nebude sedět v klidu na bobku. Bude lítat, dělat různé blbosti (házet písek apod.) nikoliv že by chtělo škodit, ale prostě je takové, má spoustu energie a tu potřebuje nějak ventilovat. Taky mám takový jeden kousek doma. Dlouho mi trvalo, než jsem se smířila s tím, že prostě taková je, že v klidu nebude a snažím se aspoň dohlížet a eliminovat škody. A samozřejmě jsou jisté hranice. Nikdy ji nebiju za to, že je akční, lítá apod. Pak jsou situace, kdy by plácnutí pro nějaké rodiče ospravedlnitelné bylo, např. když zákeřně přišla k sestře zezadu a zatahala ji za vlasy (fakt hodně, to ona umí) nebo ji kousla do zadku. Ale i tady se snažím jít na to jinak - prostě ji chytnu, obejmu, vysvětluju, že tohle se přece nedělá... Když nás ona plácala, zas chytnu, vezmu na klín nebo si k ní čupnu a vysvětluju - u nás se přece nebijeme, to my neděláme. Je fakt, že se dítě chová, jak vidí. Stojí mě to strašně úsilí a času, neexistuje, že by se malá bezeškodně sama zabavila, pořád musím dohlížet a hlídat. Ale beru to tak, že mojí nejhlavnější povinností teď je starat se o ni. (uklidím si, až vyroste) Je to běh na dlouhou trať, říkám si, proč mě starou matku tohle postihlo, už nemám tolik síly a poslední dítě takovej dáreček... Nemůžu změnit povahu dítěte, snažím se ho aspoň vychovat tak, aby neubližovalo lidem kolem. Rodiče, které mají taky takové děti, to chápou, ti, jejichž děti jsou zase klidné, to stejně nepochopí. Ad školka: nám naopak moc pomohla, učitelka umí děti zabavit a zvládnout, i když "divočí". Bohužel taky jsme u starších dětí zažili školku, kde učitelka vyžadovala ve školce klid a jakýkoliv výboj energie ji znervózňoval, nezvládala to... To nevím, co by dělala s touhle naší, asi by se zbláznila. Jo, a můžu říct, že s věkem malé se to zlepšuje, už má i klidné chvilky