Ráchel, já jsem se naučila hodně. Že je třeba děti vést tak, aby se v takových situacích uměly orientovat, aby si uměly poradit, aniž by byly submisivní, ale taky přehnaně nasírací. K tomu jsem se tohle musela učit i sama. Taky, že není dobrý jim všechno zařizovat z mý strany. Prostě hledám určitou rovnováhu a cestu k sebedůvěře - jejich i svojí.
Ale úplně ze všeho nejvíc se učím, že bych měla postupovat podle svý intuice a toho, o čem jsem přesvědčená, že je správně - v tomhle případě je učit doma (měla jsem v domácím vzdělávání syna rok), tvořit vhodný prostředí, třeba novou školu, zapojit se do smysluplnýho projektu, ne nadávat. K tomu ale potřebuju něco, co nemám - vlastní důslednost a sebekázeň, na tom musím zapracovat. Už to nestihnu pro svoje děti, ale kdoví, co se kde zrodí.