Vokounku,

1) tady šlo o Ráchelino dítě, které to nezapomínání prostě nezvládá a ví se proč. Buzerace nemá smysl, brát ohled má smysl, učit se řešit zapomenuté věci má smysl. Poznámky ve smyslu "zase zapomněl tužku" do ŽK považuji za pitomost, vzkaz matce typu "tento týden se Adam zhoršil v nošení pomůcek nad běžnou míru" může být smysluplný (pokud za tím není mezi řádky "seřežte si ho").

2) u běžných dětí považuju za dobré dát rodičům vědět, dohodnout s dětmi jasná pravidla, jaké důsledky má třeba nepřítomnost kružítka při písemce z geometrie (možnosti jsou třeba náčrt od ruky se sníženou známkou nebo obdobná písemka jindy nebo půjčení kružítka od učitele třeba s pětikačkou na "kružítkový třídní fond"... jasně, některé věci lze dělat jen po dohodě s rodiči...) Ale jaký smysl má roztržité či nepořádné dítě (nemluvě vůbec o dětech, které jsou "víc mimo") prudit s poznámkami a hrozbami dvojek z chování?

Naše škola uplatňovala systém 10 poznámek je napomenutí třídního učitele, pak se to stupňovalo. Dcera takhle v páté třídě třeba zapomněla složku se sešity - ráno se chtěla na něco podívat a nechala ji pak na psacím stole. Za ten 1 den a fakticky jedno zapomenutí dostala poznámku za matiku (pracovní sešit), 2 za angličtinu (domácí úkol a sešit), 1 za hudebku (vytištěná písnička s notami). V zeměpise a dějepise měli matikářku, která měla rozum a další poznámky nezapsala, protože jí došlo, že jde o jednu chybu.
Nicméně za 1 den 4 body.
Zbytek pololetí (pak se "nulovalo") se stresovala ráno co ráno, co když něco zapomene. I tak občas zapomněla (cca stejně jako předtím) a akorát chodila do školy těžce streslá.