Řekla bych, že volá o pomoc, o pozornost, o více kontaktu a času. A možná si svůj nedostatek zároveň kompenzuje tím, že si (nebo i vám) dokazuje, že se o sebe dokáže postarat i sám. Obávám se, že to ještě nabere grády, až skutečně ztratí pozici nejmladšího v rodině. Ono se říká, jak těžké je pro prvorozeného srovnat se s příchodem sourozence, ale o tom, že i druhé a další dítě to má těžké, když přijde mladší, se moc nemluví. U nás se hůř srovnávala druhá s příchodem třetího, než první s příchodem druhé (nejspíš souvisí i s tím, že byla starší a víc si to uvědomovala).

Poradila bych ti dát mu víc toho, co potřebuje, ale nemám odvahu, protože i já bojuju s tím, abych ubrala práce a přidala víc sebe dětem. No a nespouštět ho z očí (to zase se mi to mluví, protože já děti na naší zahradě normálně z očí spouštím, nezdrhají). Nevím, zda by už v tomhle věku pobral, kdyby měl nějaký z jeho útěků následky, které by skutečně pocítil jako nepříjemné. Kdyby se třeba (fingovaně z vaší strany) ztratil, nebo tak něco, ale zároveň aby mu při tom nebylo ublíženo, a taky zase neměl z toho nějké trauma... to je těžké odhadnout.


Hodně, hodně trpělivosti