Ještě jsem si uvědomila jeden aspekt...od září minulého roku jsem nastoupila do soukromé waldorfské školky, starší tam chodil se mnou, mladší nesměl (kvůli tomu, že mě absolutně neposlouchal). Pracovala jsem tam v podstatě hlavně kvůli tomu, aby tam mohl být ten starší, vydělala jsem tam na školné, benzín a ještě něco málo zbylo, a že to byla příležitost dobrého pracovního místa, které by mi poměrně stačilo i po ukončení rodičáku. Mladšího tedy hlídala babička. Bylo to sice jen 3 dny v týdnu, ale i ty tři dny mám dojem, že udělaly hodně. Přičtu-li k tomu i fakt, že jsem většinu svojí trpělivosti vyplácala na děti ve školce, díky čemuž už jsem pak doma neměla tolik správných sil na řešení problémů s vlastními dětmi... pak se to ještě zhoršilo s příchodem těhotenství (větší únava, nevolnosti apod...). Byla jsem šťastná, když jsem mohla skončit a zase se začít víc věnovat našim dětem.
Toho půl roku se asi taky prostě na našem vztahu tak nějak divně podepsalo.