Teri to je možný, nebo spíš pravděpodobný, že to na syna mělo vliv. Nemá smysl se ale obviňovat. Zkus si s ním o tom popovídat, vysvětlit mu, jak to proběhlo a proč z tvojí strany. Můžeš k tomu přidat, že tehdy byl malý chodit do školky, ale teď už půjde, že ale potřebuješ, aby spolupracoval. I když se to může zdát bláznivé, že to třeba takhle malý dítě nemusí pochopit, ono něco utkví v podvědomí, stejně jako mohl utkvět z tý doby nějaký pocit nespravedlnosti, osamocení, nebo kdoví k jakým závěrům syn došel.

I když zpětně, vždy je dobrý tu sitaci vysvětlit. My si myslíme, že děti jsou malý, že některý věci nechápou, ve skutečnosti toho vnímají hodně a když něčemu nerozumí, můžou si vytvořit svoje závěry, které nejsou ve shodě s těmi našimi. Proto je důležitý s dětmi komunikovat. Přebírají i naše strachy a pocity viny a když jsou nevyslovené, je to o to horší, že jim děti nemusí rozumnět a vztáhne si je na sebe. (Podobně jako dospělý nechápe, proč se nějak tváříš nebo chováš. Když mu nevysvětlíš, že jsi z něčeho smutná, může si domýšlet, že jsi naštvaná na něho.)