Ralzinko,

přiznám se, že na "první dobrou" bych reagovala úplně stejně jako vy - telefon bych dala, kdyby ho požadovali, ale nadále bych odmítla hlídat, aby to nebylo "pro dobrotu na žebrotu".

Ale když píšeš o těch rodičích dlouhodobě v nemocnici... to musí být hodně krušný pro toho kluka a jestli se o něj starají prarodiče, tak i pro ně.

Zkouším si představit různé scénáře - že ti prarodiče třeba mysleli, že už budou mít svůj klid, třeba mají už různé neduhy, možná taky s penězma je to všelijaký - a teď mají najednou na plný úvazek na starosti vnuka, asi taky starost o jeho rodiče (to musí být tedy už pořádná smůla, když jsou dlouhodobě v nemocnici oba najednou).

Můžou toho mít už plný kecky a mít pocit, že kluk mobil potřebuje (třeba aby s ním mohli být v kontaktu, když jde ze školy) a nemají na nový?

Všechno tohle bych asi zvážila - i to, že si možná o ten telefon řekli blbě, nešťastně, nevhodně, ale jestli jsou na pokraji sil, tak by k nim okolí asi mohlo být trochu shovívavější, než za běžných okolností, a i to, že kluk je v hodně blbý situaci, za kterou nemůže, a vlastně on sám nic tak hroznýho neudělal.

Pamatuju se, že když nám umřela máma, tak nějací tátovi známí nám asi chtěli trochu pomoct, takže nás vzali na víkend na chatu (bylo mi odhadem cca 12). Já jsem tam neustále běhala v botách dovnitř, i když se oni přezouvali a několikrát mi to řekli , jo, neměla jsem to dělat, ale byla jsem malá holka, která ani ne před půl rokem umřela máma... už nás nikdy nepozvali. Ne že by mě to nějak mrzelo, ale já ty lidi neznala a vy jste rodina... ještě to prosím zvažte.