Není to blbě, protože společnost to tak vnímá - cikán je nadávka a nesmí se používat, jediné možné je Rom. Jenže jsem zjistila, že syn vlastně Roma nepozná. On jak je zpitomělý z toho, co je nadávka a co se smí a co ne, tak jsme doma řešili, že když Dan je Rus, tak když to řekne, zda to je nadávka nebo ne, nebo Jirka je Vietnamec, tak smí se mu tak říct nebo ne.
Požádala jsem učitelku o to, zda by o tom nemohla s dětmi promluvit a tak si udělali multikulturní týden, aby děti pochopily, že národnost Rus, Vietnamec, Rom - je prostě národnost, která má své zvyky a je zajímavý se o tom dozvědět.
Spolupracovník mého manžela je Rom - a on mi říkal, já jsem cikán, žádný Rom, už mě to se.e, roky jsme byli cikáni a dělili nás na slušný a ty ostatní a najednou ani o svém etniku nemůžu říct, že to jsou cikáni a i vlastní /myslel ty cikány/ mě diskriminují a říkají mi cikánský gadžo. On, jeho sourozenci a rodiče nežijí v jejich komunitě, říkal - když by mě naši viděli s těma ostatníma cikánama, seřezali by mě jako koně, já jsem vlastně vyrůstal mezi bílýma a ty černý mě fakt se.ou.