Mně se někdy zdá, že manipulátor je vlastně permanentně nešťastný a nespokojený člověk. Všechno je pro něj problém a viníkem je vždy někdo v okolí. A nejjednodušší je udělat si hlavního viníka z partnerky, která je na něm s ohledem na děti v podstatě dost závislá.
Přitom by mu partnerka mohla být obrovskou oporou, kdyby jí nechal, takhle si z ní vyrobí vydeptanou osobu a myslím, že už ho pak vytáčí i ten samotnej fakt, že ona se před ním klepe. Ale zároveň jakmile se partnerka začne trochu stavět na vlastní nohy, je třeba ji zase ukázat, kam patří.
Nerozumím tomu, proč manipulátor tuto cestu nechce opustit, vždyť i on sám se připravuje o výhodu žití s někým, kdo by mu mohl pomáhat v životě? Je opravdu ten pocit převahy lepší než vědomí, že mám vedle sebe samostatnou osobu, na kterou se mohu spolehnout? Stále si kladu tyto otázky.
Můj muž převzal tento styl chování ze své původní rodiny. Pocit, že „není něco v pořádku“ jsem jako žena měla již při první návštěvě v jeho rodině. Ale řadu věcí jsem si neuměla dát do správných souvislostí, bohužel, dokud s tím člověk nemá přímou zkušenost, nechápe jak to může fungovat.
Snažím se pracovat na sobě i na našem vztahu a dost věcí se už u nás zlepšilo, ale podstata asi vždy zůstane.