Víte, já se právě už obávám toho, že tam naklušu a začnu vyprávět příznaky a budu jasný případ - Aha, zase nějaká studovala na internetu a našla si diagnozu.

Párkrát se mi to už stalo, že se doktoři tvářili blbě. Někdy jsem opravdu malovala čerta na zeď, někdy ne. Já už prostě nechci otravovat. Jednou jsem takhle měla záchvat po špatné zprávě z rodiny, kdy jsme shodou okolností měli předtím k obědu bramboráky, složila jsem se na ulici zpocená, bušení srdce, bolesti ... vedle sebe dvouleté dítě .. nějaká paní mi přivolala záchranku a chovali se ke mně jak k ožralé a nebo zfetované... nenašli nic, jet s nimi do nemocnice jsem odmítla, když mi řekli na rovinu, že jsem tlustá a hysterická.. ve finále to byl zánět žlučníku.

Po těchto zkušenostech mám fakt obavu dělat ze sebe zase chudinku. Už tak jsem uzlíček nervů, v pondělí jsem se rozbrečela i na úřadě, když se mnou paní úřednice jednala jak s debilem.