Já když se sesypu, tak jsem za tu špatnou, která neunese kritiku, ale nakonec je mi "odpuštěno".
Když jsem naopak celkem v pohodě a snažím se nenechat se vydeptat, tak to někdy vyšumí a dál jedeme celkem v pohodě, ale dost často to manžel vnímá jako, že jeho výtky neberu dostatečně vážně, že se zajímám jenom o sebe, že jeho nerespektuji a v zásadě ještě přitvrdí.
Daří se vám někomu být nad věcí (jak psala Martina, že to zvládala v minulém vztahu) a má to opravdu efekt, že by manipulace ustala? Protože já mám pocit, že to u nás spíš často situaci zhorší.
Jinak souhlas, nejlepší je utéct, ale když to není úplně patologické a jsou ve hře děti a celkem fungující rodina, tak se snažím s tím prostě "něco dělat", i když znovu bych do toho rozhodně nešla, ale to vím až teď.