Když tak čtu tyhle témata, tak popis "manipulátor" na mýho muže sedí, ale já ho tak nikdy nebrala. Ze začátku jsem si to neuvědomovala a ve chvíli, kdy jsem to chtěla začít řešit, tak jsem ho nechtěla "nálepkovat", protože v tu chvíli je ten člověk zařazenej a není východisko. A já jsem se nechtěla smířit s tím, že by to byl neřešitelnej problém, nechtěla jsem ho jako člověka odsoudit, protože na něm nebylo všechno špatný, jako není na nikom, ani na tom největším zločinci. Viděla jsem v souvislostech, proč se chová, jak se chová. A taky, proč se já chovám tak, jak se chovám.

Tak jsem šla po jednotlivých problémech, situacích, reakcích, uvědomovala jsem si postupně, co všechno já můžu změnit, protože druhýho nepředělám - svůj přístup, naučit se nebrat věci osobně, komunikovat, přestat se bát říct svůj názor.
Ze začátku to mělo za následek ještě víc hádek, protože to bylo nový, že jsem se najednou začala ozývat. Ale postupně si to sedá. Tím, že spolu víc komunikujeme, si taky některý věci postupně uvědomuje, ale nebylo to hned. Celý je to proces a hodně záleží na úhlu pohledu.
Ale jak jsem už psala - sama bych to nezvládla, naučila jsem se techniku, pomocí který dokážu odstranit svoje bloky a programy, který mi brání fungovat "normálně". Protože jestliže se někdo dostane do role oběti, jeho fungování není v pořádku, jinak by se do ní nedostal, z takovýho vztahu by utek hned na začátku.