Kamisi,
vnímám to velmi podobně jako píšeš ty. A mluvím tady o situacích, kdy se jedná o manipulativní chování partnera většinou naučené z dosavadního života, ale jinak ten člověk není úplně patologický a má i jiné stránky, pro které stojí za to se snažit věci řešit. Chápu samozřejmě, že někdo může mít doma takového "manipulátora", kdy soužití s ním může i ohrožovat na životě, to je samozřejmě jiná.

Myslím, že první krok je určitě posílit sama sebe, být si jistý tím co dělám, abych tolik nepodléhala tomu, co se mi druhý snaží podsunout.

Také už jsem přišla na to, že nefunguje pláč a ublíženost - naštve se, že z něj dělám "zrůdu" a ze sebe chudinku, nefunguje vysvětlování, co a proč jsem udělala, jak jsem co myslela atd. - nebere to jako rozumný protinázor k diskusi, ale vnímá jako, že se vymlouvám a neberu vážně to, co mi on říká, nefunguje se naštvat a říct vše od plic - neustojím jeho překrucování skutečností a jsem pak tím víc označena za tu špatnou a původce všeho.

Funfuje spíš klidná reakce, musí mít pocit, že ho beru vážně, ale zároveň se z toho nesmím sesypat, což je tedy někdy fakt těžké. A také příklady jiného chování než manipulace, které může odkoukat od někoho v okolí.

Podívám se na metodu RUŠ, o které jsi psala. A budu ráda i za jiné podněty jak situaci alespoň zlepšit, neb úplně změnit to asi nepůjde nikdy. Pomohly vám nějaké knihy, nějaká inspirace, něco, co vás posílilo a posunulo dál? Je mi jasné, že se to nezmění přes noc, osobně jsme na cestě ke změně již 8let, ale něco se fakt zlepšilo, což mi dává naději pokračovat dál.