Tak zpocatku ne, vadil jim muj zbeh ze studii, vyber mych zamestnani I mych partneru, i to ze jsem se pak odstehovala (jsem "zbehla" od "hodneho tatinka co to s tebou mysli nejlip" k tomu "pochybnemu divne vyhlizejicimu individuu"). Tata se mnou nemluvil cca tri roky (mama jen asi tri tydny). Pak meli chvilku radost ze jsem pracovala v zahranici, pak zas nemeli radost kdyz jsem si chtela "to individuum" vzit. Nakonec po tech cca 15 letech co jsem z domu bych si tipla ze v pohode - trochu prozreli (rozvod jineho, favorizovaneho paru v blizsi rodine), trochu zestarli, vidi ze s "individuem" zijeme ok, deti uz taky berou lip (preci jen kdyz byly miminka tak je to moc nebralo, mamu trochu ale proste uprednistnovali psa). Takze se to vyviji v case.
:)