Nojo, děs komunistické lži, dotkl se bezpočtu lidí. Moji prarodiče, kteř mne opd nejútlejšího věku vychovávali, tím byli taktéž dotčeni. Dědeček zaměstnanec dopravního pdniku, babička v domácnosti, celý život, od konce války (I. světové) šetřili, ba škudlili, aby si splnili sen- vlastní domek. Nechodili ani do kina, nic si nedopřáli, každý pětník pětkrát obrátili, než ho vydali. A už měli i vyhlídnutý, ale babičce se nelíbilo místo, nechtěla v té městské čtvrti a tak vyhlířeli dál a pak si koupili za nastřádané peníze pěk kilo cukru. Děda ten projev toho komunistickýho dacana vzpomínal mockrát. Byly všelijaké zvěsti předtím, že bude měna, ale nevěřili, mylně předpokládali, že by si komunisti něco takového nedovolili, že by ztratili podporu a tak dál, pendrek, udělali vždy co se jim zlíbilo a ještě to vyhodnotili jako další úspěch na cestě budování socialismu. Blívajz.