Počkej, tvoji rodiče píšou svým dětem a vnukům slohovky a seminárky? A to ti připadá jako normální pomoc?

Podle mě přílišná pomoc obtěžuje a kazí vztahy stejně (možná i víc) jako odpírání pomoci. Je mi bytostně nepříjemné, když mají rodiče a prarodiče z tvrdé práce podlomené zdraví, ale stejně dál dřou a výsledky (plodiny, utržené peníze) nám nutí. Vím, že je to povahou, že je to i baví, zatímco třeba cestování nebo jiné formy užívání si stáří by je nebavily, ale oni tady pak jednou nebudou, a pak si řekneme, že tady mohli ještě být, kdyby se šetřili... Myslím, že by mě mnohem méně (nebo i vůbec) trápilo, kdybychom měli rodiče a prarodiče, kteří žijí v nadbytku, ale nás nijak nepodporují (mrzelo by mě jen to, že se nevěnují naším dětem, ono nejde jen o hlídání, ale obecně babičkování a dědečkování).