V tomhle mi pomohly Čtyři dohody a jedna z nich zní, nebrat si nic osobně. No jo,ona o Tobě řekla to a to a myslí si to a to, ale dalších sedm miliard obyvatel planety Země to nikdy neřeklo a ani si to o Tobě nemyslí.
Taky bych k tomu přičetla věk, těžký život a možná z toho plynoucí zahořklost, která se s věkem stupňuje. Není to ani Tvůj šéf v práci, ze které můžeš odejít, ani kamarádka, kterou můžeš poslat do háje. Je to Tvoje babička, která Tě měla a určitě má stále ráda, ikdyž to teď tak nevypadá....
Kdo ví, co Ty budeš mít za mouchy v jejím věku. Nevím, jak často k ní chodíš, určitě to není každý den, tak bych prostě těch pár dní v měsíci zatla zuby.
Já měla podobného podivína dědu a kdybych tehdy věděla, co vím teď, ušetřila bych si spoustu trápení. Naštěstí mě pár dní před jeho smrtí shora něco osvítilo, měla jsem zrovna narozeniny a na jeho výpady jsem zareagovala tak, že jsem mu nalila skleničku, dala zákusek a řekla, že se přece nebudeme hádat. Byl z toho tak vedle, že souhlasil pár dní na to zemřel.... Neumím si představit, že bychom se tehdy nestihli usmířit. To by mě štvalo, i přes to všechno, co mi kdy řekl a udělal. A že toho bylo požehnaně.