Libik,

teď se tady prsíš, ale jak je to dlouho, cos byla nezaměstnaná a hrozně tě to štvalo, protože jsi s tím nebyla srovnaná a mělas pocit, že budou na tebe všichni koukat přes prsty?

Jestlipak bys dokázala být tak nad věcí, jak radíš Kambale, kdyby Ti v tu chvíli někdo blízký považoval za vhodné neustále sdělovat, jaký jsi netáhlo a nestojíš za nic (a Ty bys věděla, že to není pravda, a ještě by se Ti to trefovalo do místa, které by pro Tebe v tu dobu bylo hodně citlivé)?

A to "obětavě tam chodit" - já Kambalu naprosto chápu, nechce nechat babičku bez pomoci, to mi přijde logický, normální a že se to tak v rodině dělá, jenže holt babička není ta babička z pohádky.

Nechápu, jak to vůbec můžeš srovnávat s profesionální pečovatelkou, to fakt nemáš kouska empatie? Od CIZÍHO člověka, o kterém navíc víš, že to v hlavě nemá už úplně v pořádku, si to racionálně odůvodníš mnohem snadněji než u někoho, koho jsi třeba kdysi znávala úplně jinak, měla jsi ho ráda, a je Ti blízký a vykašlat se na něho nechceš.