Šuplíku, jo, to chápu, užít si zbytek života bez zásahů. Má to dvě úskalí, jednak že si lze plnohodnotně stejně krásně užít život ibpo ablaci prsu, ibkdyby trval stejně dlouho (=na raka nedošlo a nebo by tě skolilo něco dříve) a za druhé že krásně prožitý život je pak anti-zvážen tím v nejhorším případě pomalým bolestivým koncem. Ale samotnou ideu chápu. Jen umírající mluví většinou jinak, i když jsem,potkala lidi, kteří umírali na rakovinu jater a nelitovali, že se kbtomubpropili (jeden 40l horník) a hodně lidí s rakovinou, kteří kouřili. Jenže to byla jejich životní naplň nebo radost, probkterou obětovali to útrpné umírání. Vím i o horolezcích a potápěčích, kteří do své radosti z koníčku šli do vědomého rizika hrozné smrti. Ale neznám jediného umírajícího, kterému by za to stálo nepodstoupení operace.