Vidím, že diskuse je pestrá, pokusím se být stručná. Za 1. bych byla opatrná se slovem šikana, nerada bych vyráběla ještě větší problém, než zatím je. Zkusila bych pracovat s prosazováním se, hranicemi apod. Ocenila bych dívenku, že to chce řešit (nejprve) sama a hledá u mne pomoc, podporu. Tudíž bych přemýšlela, jak ji podpořit, aby se možná víc naštvala a více se vůči té druhé ohradila. Např. bych jí asi zkusila dát jasně najevo, že se může bránit, zkusila bych popřemýšlet, jaké koružky třeba má, zda jsou i více tělocvičné, ne jen "introvertní" a mírné. Přijde mi skvělé, že Jana nechce být v roli oběti, za kterou to řeší máma nebo jiní dospělí, že si to chce zvládnout sama, to mi přijde, že je dobrá výchozí pozice. Zkusila bych se v první řadě domluvit s ní, co vlastně by ode mne chtěla. V záloze bych si nechala např. ped. psych. poradnu nebo informování paní učitelky, zatím ale opravdu jen v záloze. Ty d+ti se taky musejí naučit spolu vycházet, tahle dívenka, zdá se, se to naučit chce, tak bych se asi držela zpátky, i kdžy úplně na ní bych to taky nenechala, hodně bych si s ní o všem povídala a vidělo by se...