Přemýšlím o lécích protože jako jediný ze spolužáků a známých dětí s podobným stupněm postižení žádné nebere a protože při každé návštěvě psychologa na to přijde řeč, to už se člověk neubrání myšlence že ho to možná čeká taky :-( Zatím jsem odmítla cokoliv na zklidnění co mi doktoři doporučovali, připadá mi zbytečné tlumit jeho akčnost pokud nikomu a ničemu neubližuje, ale kdyby začal být třeba agresívní tak by nic moc jiného nezbylo, to už by nešlo jen o něho a o mě...
Preventivně psychiatra navrhl psycholog- pokud psychiatr bude syna znát teď když je relativně v pohodě tak se bude snáze orientovat v jeho případném problému, to mi připadá rozumné, ale i tak to odkládám už pět let.
Bylo by fajn kdybychom to dali bez prášku, díky za povzbuzení