Já se bojím hodně. Mám bohužel dost velkou představivost na katastrofy všeho druhu a vím, že dcera je poděs. Veškolce jí přišlo jako skvělý nápad se paní učitelce schovat a sledovat, jk ji hledá, v družině byla velká sranda, když zkusila utéct. Ne že by jí tam něco vadilo, jen aby byla legrace, jestli je učitlka bude honit. Takže na každé takové akci trnu, co jí prolí hlavou za pitomý nápad, který zkusí bez domyšlení následků zrealizovat. Je fakt, že už dlouho je klid, možná pobrala rozum, ale já se holt bojím.
No a pokud je někde venku sama, tak se bojím ještě víc.
Netušila jsem, že tato část mateřství bude tak těžká.