Starší syn měl dudlík ještě o hodně déle, už chodil do školky a jeho první cesta doma vždy vedla pro dudlík. Spal s ním a v každé ruce držel další. Neměla jsem sílu mu ho brát, má VD a toho cvičení všeho možného co jsem s ním musela dělat bylo až až a když mu dělalo radost si zadudat, nechtěla jsem mu ji kazit. Časem dudlíky odložil sám, ale jejich "sbírku" stále má v krabičce v pokojíčku. Je mu 8 a následky nemá