Dudlík bych klidně nechala, nepřijde mi nic divného a odsouzeníhodného na tom, když tříleté dítě dudá. Zajímavé je, že kojení tříletých nikomu nevadí,ale dudlík je tu braný jako nástroj ďábla. Dodnes jsem nepochopila, proč bych jako děcku, pokud pro to není vážný důvod jako třeba křivící se zuby, předkus, měla brát něco, na čem je závislé a co má rádo. Kvůli tomu, co by řekli lidi? Takže až dítě povyroste, seberete mu i oblíbeného plyšáka, protože už nebude vhodné, aby se s ním producírovalo venku?