Mám syna, který končí druhou třídu. Od podzimu víme že má lehký stupeň dyslexie a dysgrafie, od pátku se k tomu přidala i diagnoza disortografie. V PPP nám doporučili integraci a individuální učební plán. Ale mě se zatím do toho moc nechce. Půl roku má ve škole na základě doporučení z PPP úlevy. Píše diktát poloviční a někdy píše doplňování. Nahlas čte už téměř plynule, občas si domýšlí slova. Textu většinou rozumí, dysgrafie je jasná píše jako prase a ještě ke všemu pomalu takže pak nestíhá. S mluvnicí trochu bojuje, ale není to nic strašného. Proto mě v pátek návrh z PPP na integraci a individuální učební plán dost zaskočil. Domnívám se že to takhle s úlevami zvládá docela dobře, má jedničky, občas dvojky někdy chytne trojku. Na vysvědčení bude mít z Čj asi dvojku, možná paní učitelka přimhouří oči a bude to jednička. Já bych nejraději nechala úlevy a popř. když bude mít problémy ve třetí třídě s vyjmenovanými slovy, tak bych byla pro individuální učební plán. Paní učitelka se přimlouvala za tu integraci. Ale já jsem si vždy myslela že IUP a integrace jsou cílené na děti s vážnými poruchami učení a problémy ve škole.
Chodí na jazykovou školu, kde je náročnější učení, bojím se že mu dají nálepku a už se to s ním potáhne celou základní školou. Školu zvládá, problémy mu dělá jen to psaní a občas ta čeština, s angličtinou zatím dobrý.
paní učitelka by v podstatě jela dál v úlevách - psaní každé druhé věty v diktátu, místo diktátu občas jenom doplňování. S žádným nápravným kroužkem se ve škole nepočítá. Doma s ním pracuji, každý den hodně čte nahlas, dávám mu diktáty, doplňování.