No, tak to upřímnou soustrast, koukám, jaké mám štěstí, že moje šéfová (nová po RD, přechozí místo mi zrušili) má děti jen o malinko starší než já a rovněž nemá po ruce babičky ani jiné hlídání. A mimochodem - taky jsem v práci o moc efektivnější, než jsem byla před RD, když si vzpomenu na tu fůru proflákaného času (a pak jsem zůstávala v práci do večera a připadala si hrdinsky) ... Tehdy mi to ovšem tak nepřišlo a tvé šéfové a kolegům nejspíš bohužel taky nepřijde, zvlášť pokud nemá děti ani jeden, aby se tě trochu zastal ... Zkusila bych si to možná při vhodné příležitosti se šéfovou vyříkat (bez dalších svědků) - cca ve smyslu toho, co jsi tu napsala, v nejhorším bych doufala v to, že šéf personálního žije víc v realitě a vysvětlila to jemu (na šéfovou bych nenasazovala, jen řekla, že se jí to asi špatně chápe atd.)...