O asertivitě přímo ne, ale známá mi doporučovala knihu Respektovat a být respektován, nevím autora, snad by se našla na googlu.
Dnes mi skončil předplacený měsíc na e-darlingu, z toho měsíce vzešel jeden samolibý realitní makléř, který byl tak tlustý, že se po pár krocích potil, zadýchával a hledal lavičku a před pár dny, když už jsem byla totálně otrávená, že jsem vyhodila skoro sedm stovek za nic, přišla zpráva od člověka, bydlícího 30km od Prahy, na první pohled nic zvláštního, na fotce zamračený, stál asi proti slunci, takže hodně vrásek, vypadal o dost starší než uváděl, ještě nerozvedený, prostě jakoby všechno špatně. Nicméně z jakéhosi zoufalství, že přece nemohu za ten měsíc hledání skončit jen u jedné schůzky, přistoupila jsem na na to že se sejdeme. Moc mile mne překvapil, přinesl kytku, byl laskavý k mému psovi, náhodou jsme šli parkem kde byl koncert vážné hudby, ochotně tam se mnou a psem na klíně dvě hodiny poslouchal a vůbec nevypadal tak starý ani zamračený. Je fakt, že je vyučený a já mám s prvním mužem zkušenost, že byl vyučený a k tomu hrubý a neomalený, ale řekla jsem si, že nemůžu klást rovnítko mezi vyučený a zákonitě hrubý, jak několik z nás už zjistilo na vlastní kůži a to mne zbavuje strachu a předpojatosti. Takže uvidíme, druhá schůzka už je domluvená.