Problém je, že ačkoliv je léčba epilepsie na vysoké úrovni, informovanost doktorů nikoli. Potýkala jsem se s tím celý život, začalo to, když mi doktoři tvrdili, že moje léky na epi nemůžou způsobovat ospalost. Byla jsem brutálně ospalá několik let, a až jsem léky vysadila, když epi zmizela, teprve jsem poznala, jaký je život fajn, když ho nechce člověk celý prospat.
Další hrůzy se děly, když jsem se rozhodla otěhotnět, stále jsem brala léky, a neuroložka mi řekla, že moje dítě se určitě narodí s rozštěpem páteře, ať se o to ani nesnažím. Našla jsem jinýho doktora, odborníka, který měl informace, že riziko je sice zvýšený, ale žádný drama z toho dělat nebudem, měl zkušenosti s několika zdravýma dětma, co se narodily matkám se stejným lékem jako jsem měla já, a to mě povzbudilo. Mám zdravou dceru.
Další hrůza byla, když jsem dceru kojila, a byla nadměrně spavá. Doktoři stále tvrdili, že léky nemůžou přecházet do mlíka, a že navíc ty moje léky nezpůsobují ospalost (blá blá stará písnička). Dali nás s dcerou do nemocnice na pozorování, informace ohledně přecházení látek z léků do MM byly tak různý, všichni vařili z vody, ale já jsem věděla, co se děje, a kojit jsem přestala.
Někdy mi připadá informovanost jak z doby temna. Nenech se odradit, jak píšeš, ty víš líp než doktor, ty znáš svoje dítě, ty poznáš, co se děje. Nenech si to vzít.
Hodně sil, rišulko