Maisto,
tvůj muž má velmi velmi rozumnou ženu, která ho má fakt ráda...skoro bych řekla, že si to i časem uvědomí ještě víc.
Je dobře, že jste si to vyříkali a že ví, že tě to trápí (i když dosah si asi uvědomit nemůže, když to nezažil)...možná bych teď trošičku ustoupila a stáhla se...aby nevnímal tlak, očekávání a "musení" a "nesmění"
, tak, aby necítil, že pod kontrolou...a ještě bych přiadla nějakou občasnou chválu a obdiv v takových chlapských věcech, pokud je tedy za co
, aby se cítil taky partnerem, nejen otcem.
Určitě přijdeš na hodně věcí...já si všimla, že pokud něco řeším (a umím to řešit s velkou razancí
), výsledky se dostaví přesně v okamžiku, kdy si řeknu - "děj se vůle boží" a přestanu tlačit na pilu a soustředit se na ten problém.
Jo, a technicky - tak to taky bývá (někdy třeba až fyzická impotence) - při narození dítěte, je tedy zvláštní, že u vás až u druhého. Co bylo u tohoto těhotenství nebo porodu jiné? Byl u porodu, bál se o tebe, viděl to kolem, stalo se něco? Pokud jo a pokud navíc to netrvá roky, určitě je veliká naděje, že to zdárně vyřešíte...