Partner ti opakovaně říká, že jsi škaredá a tlustá? A přesto pro tebe není problém považovat ho za svého partnera? Mimochodem, jak vypadá on? Z jakého důvodu s tebou je, když je tvůj vzhled pro něj takový problém?

No, jak se motivovat, když ti na sobě samé nezáleží... Jak jíš, co jíš, kolik, jak pozdě? Jestli mlsáš, přejídáš se a tak, řekla bych, že ti na sobě záleží - dopřáváš si jídlo jako požitek, ale spíš jen nejsi ochotná vyměnit toto okamžité a snadno dostupné (ale jen krátkodobé a chvilkové) potěšení za trvalou spokojenost se svým tělem (co se týče vzhledu, funkčnosti a také zdraví). Protože ke stavu spokojenosti se budeš dopracovávat déle a snadné to nebude.

Já jsem před půl rokem zhubla bez motivace, bez jakékoliv snahy, prostě jen tak mimochodem - což může být fajn inspirace . A bez váhy, najednou jsem si všimla, že na mě oblečení poněkud visí. Co se mi cíleně nedařilo přes dvacet let, se mi jako vedlejší efekt podařilo během pár měsíců. Jak? Nemám stání. Přesunuli jsme se z města na venkov, na zahradě i doma je spousta práce, a 3 malé děti mě taky nenechají moc vysedávat. Baví mě to, být v jednom kole, i s tou nezbytnou dávkou frustrace, že nestíhám všechno, co bych chtěla, a cítím se skvěle v těle, které se rádo jen tak rozběhne a nic se na něm netřepe. Na kterém už není nic moc co maskovat. A to jsem nikdy neměla žádnou pořádnou nadváhu, na 176 cm cca 68 kg (teď mám kolem 60).